Izrael v Egyptě je páté z devatenácti oratorií, která Händel složil v Anglii. Zkomponování celého velkolepého díla mu zabralo pouhých 27 dní. Jedná se o sborové oratorium, zahrnující 28 sborových částí, jež jsou navzájem propojeny recitativy, pěti áriemi a třemi duety. Autorem libreta je Charles Jennes, který využil pasáže ze starého zákona, zejména knihy Exodus a Knihy žalmů.
Na kompozici oratoria pracoval Händel neobvyklým způsobem. Jako první napsal poslední část. Nazval ji Píseň Mojžíše. Byla to hudba v pravdě plná, neboť mnoho sborových pasáží je určeno dvěma pěveckým skupinám. Orchestrální zvuk tvoří skupina trombonů spolu s trubkami, typány, dřevěnými a strunnými nástroji.
Ve druhé části oratoria se vypráví příběh přechodu Izraelitů přes Rudé moře. Händelův dokončený rukopis oratoria obsahoval původně pouze dvě části. Händel však zamýšlel vytvořit oratorium třídílné. Jako „chybějící“ první část použil autor jiné sborové dílo, zkomponované téměř o rok dříve, jako anthem k příležitosti pohřbu královny Karolíny v prosinci 1737. S drobnými doplněními se anthem stal lamentací Izraelitů nad smrtí Josefa. Jako ouvertura zazní v rámci koncertu preludium převzaté právě z tohoto anthemu a následující tenorový recitativ vyústí přímo do prvého dvojsboru Exodu (A děti Izraelské úpěly pod otroctvím). Händel hojně využívá zvukomalby. „Vzlykání a pláč“ v úvodním tématu prvního dvojsboru a zejména pak v popisu egyptských ran. „Hnusilo se jim pít z řeky, On proměnil vodu na krev“ (č. 4): znechucení symbolizují disonantní intervaly, jež jsou kostrou hlavního tématu. Mezzosopránová árie (č. 5) znázorňuje skákání žab – „Jejich země přinesla záby, dokonce i do králových komnat“. Další ránu – „Přiletěly všechny druhy much a hmyzu“ popisuje Händel v dvojsboru č. 6. Bzučení vykreslují smyčce rychlými čtyřiašedesátinovými běhy. V následujícím známém dvojsboru sesílá Bůh na Egypťany místo deště oheň a kroupy. „Neproniknutelnou tmu na zemi“ ztvárnil Händel zcela ojediněle – sborovým recitativem. Doslova katarzní účinek má sbor č. 10 „Ale svůj lid vedl vpřed jako ovečky“, který svým pastorálním charakterem ostře kontrastuje s vykreslením poslední rány – zahubením všech prvorozených Egypta.
Přechod přes Rudé moře symbolizují majestátní akordy…“A Izraelští viděli to velké dílo, které Pán vykonal na Egypťanech a věřili Pánu a jeho služebníku Mojžíšovi.“
Ve zhudebněné Mojžíšově písni (Exodus XV) opěvují oslavné chorály velkolepost a dokonalost Pána, který je válečník a uvrhl faraonovy vozy do moře. Nepřátelé utonuli a hlubiny je přikryly. Lid, který Pán vykoupil a ve své dobrotě je přivedl do svého příbytku, zpívá Pánu, protože slaví velké vítězství.“
Händel se ve svém díle často inspiroval jinými skladateli, v případě Izraele v Egyptě si „vypůjčil“ sbor Thou senes forth thy wrath od Dioniga Erby.
Izrael v Egyptě patří neprávem k – u nás – méně hraným Händelovým oratoriím, přináší však jedno z nejoriginálnějších řešení vícesborové oratorní sazby s mocným sugestivním účinkem.
ÚČINKUJÍ
Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir
Soli:
• Soprán: Alena Hellerová, Irena Rosier Cenková
• Alt: Jakub Burzynski, Lucie Hilscherová/Kamila Mazalová
• Tenor: Jan Turčínek
• Bas: Martin Vodrážka, Jan Faltýnek
• Sbormistr: Tereza Válková
• Koncertní mistr: Peter Zajíček
• Dirigent: Roman Válek
Orchestr:
5-4-4-3-2, 2-2-0-2, 0-2-3-0, timpani, cembalo, org (celkem 33 hráčů)
Sbor SSAATTBB:
10S-10A-10T-10B (celkem 40 zpěváků)
Nastudováno v rámci LŠBH 2010
délka programu: asi 2 hodiny s přestávkou
Změna obsazení vyhrazena.