Termín „Concerto grosso“ používá již v roce 1591 ve svých Intermediích Cristofano Malvezzi, avšak kořeny formy sahají do vokálně – instrumentálních kompozic raného baroka – například Symphoniae sacrae Giovanniho Gabrieliho, které jsou psány formou dvojsborového chrámového moteta. Na tyto moteta pak navazuje zejména v Německu duchovní koncert. Samotné concerto grosso se vyvíjí ze skladeb benátské dvojsborovosti, kde spolu soupeří 2 skupiny: concerto grosso – větší seskupení hráčů a concertino – skupinka sólistů. Takováto formace se stala prototypem concerta grossa A. Corelliho. Představitel římské školy dovedl k dokonalosti formu sólových houslových i triových sonát, jejichž obsazení (dva hlavní hlasy a continuo) se stalo základem pro concertino v jeho nejznámějším díle 12 Concerti grossi, op.6, které byly vydány v roce 1714. Sbírka obsahuje osm chrámových koncertů. Koncert č. 4 je nejen díky jásavé D dur nabitý radostným zvukem a bývá často uváděn jako příklad typického Corelliho stylu.
Italskou novinkou se nechal inspirovat také Johann Sebastian Bach v cyklu „Six Concerts avec plusieurs instruments“, jenž byl dokončen v letech 1718-1721 v Köthenu a později věnován braniborskému markraběti Kristiánu Ludvíkovi, který Bachovu práci inicioval. Braniborský koncert č. 5 D dur je zkomponován pro koncertantní cembalo, příčnou flétnu, housle a smyčce.
A v pozadí nemůže zůstat ani kosmopolitní G. F. Händel. Concerti grossi, Op. 6 byly poprvé publikovány v Londýně Johnem Walshem v roce 1739 a Händel se zde přímo obrací k odkazu A. Corelliho obsazením koncertantní skupiny dvojími houslemi a violoncellem. Původně byly koncerty určeny k provozování během Händelových oratorií. Desátý koncert d moll má podobu barokní taneční suity uvedené francouzskou ouvertourou.
Každý ze tří skladatelů představuje vrcholně virtuózní barokní kompoziční formu concerta grossa ve vlastním osobitém stylu a posluchač tak má jedinečnou možnost porovnání.
DURATA:
asi 60 minut bez přestávky
ORCHESTR:
4-3-3-2-1, org, the, cemb
(16 hráčů)
SOLI:
- Housle: Josef Žák , Veronika Manová
- Flauto traverso: Lucie Dušková
- Cembalo: Jiří Havrlant
Koncertní mistr: Josef Žák
Dirigent: Roman Válek
PREMIÉRA: 21. 10. 2020 – v rámci cyklu Bacha na Mozarta!